Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Březen 2017

Jak je to vlastně s tím virtuálním světem?

31. března 2017 v 8:32 | kru |  MÉ ČLÁNKY
V dnešním světě překypujícím moderními technologiemi, virtuální realitou a sociálními sítěmi se nelze divit, že etické hodnoty uživatelů těchto ´vymožeností´ ustupují do pozadí. Anonymita lidí sedících za klávesnicí svého počítače jim dává pocit beztrestnosti a dodává rádoby odvahu k vyjadřování a konání skutků, které by si při osobním setkání nikdy nedovolili projevit!
Není to tak dávno, co jsem jako dítě každý den po škole upaloval ven s kamarády. Každodenní hry, zlobení, taškařice, sportování, nám dávalo plnohodnotné a zábavné vyžití, díky němuž jsme poznávali přátelství, učili se sounáležitosti, utužovali si zdraví a aktivní životní styl, což nás připravovalo do dalších let našich životů. Dobře jsme věděli, co je dobré a co zlé. Věděli jsme, co děláme a dokázali přijmout trest v případě, kdy jsme něco vyvedli. Nikdy bych svým rodičům nevyčítal zákazy, tresty nebo i výprask, jež se mě i bratrovi v dětství a pubertě dostávalo. Vždy to bylo totiž zasloužené a pokaždé jsme věděli, za co. Sám mám dvě děti a každý den vidím rozdíly jejich dětství a mého. Dvacet čtyři hodin denně on-line. Každou chvilku kontrolovat nové dění a příspěvky na sociálních sítích, jestliže začne venku sněžit, první co je napadne není, hurá, postavíme sněhuláka, nebo vytáhneme lyže, ale musím napsat na facebook "sněží"! Počítačové hry jim nabízejí jiný, v mnohém horší svět, do kterého utíkají ve volných chvílích. Hry, kde někomu ublížit kvůli zisku bodů, nebo ve snaze postoupit do dalšího levelu je nutností. Hry, kde život ztrácí smysl a již není to nejcennější, co máme. Hry, kde je samotná etika sešlapaná hluboko do prachu a bláta. Nedivme se pak, že poté, co se pozdě v noci vypne počítač, tak tento mladý člověk, uživatel technologických vymožeností současného světa, vstane po pár hodinách spánku a již po cestě do školy, v lepším případě, vyvolá kvůli malichernostem konflikty v městské dopravě či po příchody do třídy. Osobní komunikace mezi lidmi se naprosto vytrácí, nedorozumění, které by se vysvětlilo dvěma vstřícnými větami, se řeší vulgaritami a v horším případě násilím.
Dnešní společnosti chybí se setkávat, bavit se, vytvářet si přátele, ale takové přátele, kteří si při setkání podají ruku, usmějí se, zajímají se o to, jak se druhý cítí, pomáhají si, diskutují, řeší problémy z očí do očí. Přátelství se musí budovat společně prožitými chvílemi, společnými zájmy a zážitky. Pravého přítele nikdo nezíská kliknutím na ikonu ´odeslat žádost o přátelství´. Anonymita diskusních fór, příspěvků pod články, nebo komentáři u jednotlivých příspěvků nám dává nádech beztrestnosti ve vyjadřování. Etické hodnoty mizí a mi si dovolíme psát věci, které by nám stud nikdy nedovolil vyslovit v osobní rovině komunikace. Nicky a přezdívky našich avatarů ve virtuálních světech jednotlivých serverů pouští z otěží ty naše nejčernější stránky. Nevidíme tu druhou osobu, mnohdy také schovanou za smyšleným jménem, hrubě prosazujeme své názory a už ze zásady neuznáme, že jsme se mohli mýlit, ale násilně hájíme své názory už jen proto, abychom se mohli hádat a verbálně ubližovat dalším uživatelům.
Smutné na tom je, že tohle se netýká jen ovlivnitelných dětí. Jsou i tací jedinci, ve zralém věku, za normálních okolností rozumní a soběstační lidé, kteří se nechají strhnout k tomu, že dokáží na různých chatech, či fórech ubližovat těm, kteří projeví svoji slabost, požádají o radu či pomoc. Místo rady se jim od těchto slabochů však dostane jen zesměšňování a ponižování. V mnoha případech nejvíce urážejí a ubližují právě ti, kteří nedokáží obstát v běžném životě, kteří neumějí prosadit a obhájit své názory v osobní rovině.
A jak z toho ven? Každý musí začít u sebe. Poznejme opět kouzlo toho, sejít se s přáteli na koncertě, další dny pak probírat společné zážitky, sdělovat si dojmy a pocity, ale ne v komentářích na sociální síti. Bavit se a povídat si u kávy v kavárně, při procházce v parku, v práci s kolegy. Tlačme své děti do aktivit. Ať se sdružují, představujme jim koníčky, které by je mohly zajímat, ukažme jim krásu pocitů z vítězství při sportovních činnostech, nechme je rozvíjet jejich dovednosti. Určitě se jim to ze začátku nebude líbit muset se zvednout z kancelářské židle s polohovacím opěradlem od svého počítače a jít ven hledat nové výzvy a dobrodružství. Ale vytrvejme, svět je obrovská mapa, která čeká na prozkoumání a život je vlastně jen hra, na kterou máme omezený čas a je jen na nás, jak v této hře obstojíme a jak se nám, figurce v téhle životní strategii, bude dařit. Věřím, že když poznáme kouzlo všedních dní, naučíme se opět radovat z maličkostí, usmát se při východu slunce, zaradovat se, když se setkáme s nám blízkými lidmi, vrátí se do našich životů etické hodnoty, slušnost a soucit.