Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Jak k nám přišel Ježíšek

7. ledna 2016 v 12:31 | kru |  MÉ ČLÁNKY
"Tati, tati," slyším jakoby z dálky. Pomalu procitám a mžourám ještě rozespalýma očima snažíc se přemoci těžká víčka, které rozum přesvědčoval, aby se zavřela a dopřála unavenému tělu ještě několik vzácných minut odpočinku. Bylo to mé malé osobní vítězství nad svým tělem, když jsem konečně procitl a před sebou uviděl svého čtyřletého syna. "Copak, nemůžeš spát? Chceš si lehnout k nám?" Navrhl jsem ve vidině opětovného ponoru do říše snů. "Tati, Ježíšek," říká s vykulenýma očima a dětinskou upřímností. "Ne Lubíku, až zítra, zítra přijde a jestli budeš hodný, budou tam i dárky!" Uvedl jsem jeho tvrzení na pravou míru a začal se otáčet na druhý bok. V tu chvíli mi opět něco vytrhlo z nastávajícího spánku, bylo to, jak ze mě pomalu sklouzává deka poháněná synovou ručkou. "Já vím, že by měl přijít až zítra, ale on je tu teď, nelžu. Je tam!" Trval na své synek, neustále se mnou cloumajíc. Nic naplat, byl přesvědčivý. Musel jsem vstát. Vzal jsem ho za ruku a pomalu v šeru lampy jsme vyšli z ložnice.
Moment, pozor! Sotva jsem zavřel dveře do ložnice, neunikl mi šramot ozývající se z nedalekého obývacího pokoje. "Já tě to říkal," usmál se malý neposeda nervózně mačkajíc moji ruku. Postrčil jsem syna za sebe a udělal první odvážný krok. V obýváku nastalo ticho. Nezdálo se mi to? Pohrával si se mnou můj ještě ne zcela svěží rozum, vlivem náhlého probuzení. Pomalu a obezřetně, jsem postupoval dál, naslouchajíc sebemenšímu zvuku. Luboš natěšeně poskakoval za mnou s myšlenkami, co že mu tam asi Ježíšek zanechá. Vrz. Ten zvuk znám. Zastavil jsem se. To je jako když se zvedám vždy po zprávách ze svého starého křesla, abych si šel uvařit čaj. Někdo byl v mém křesle? Co se to děje? Zamkl jsem, než jsme šli spát? Marně pátrám ve své paměti. Před sebou mám napůl otevřené dveře do obývacího pokoje. Na okraj místnosti proniká světlo z chodby. V rohu vidím slabě žhnout barevná světýlka z vánočního stromku. Natahuji ruku ke dveřím. Tlačím na skleněnou výplň dveří. Dveře se tiše otevřou. Zvedám nohu a vkráčím do obýváku. Co? Zůstávám zaraženě stát. V tuhle chvíli by se ve mně krve nedořezal. Upřeně hledím směrem ke svému křeslu, vedle konferenčního stolku. Vše je na svém místě. Krom toho, že před křeslem stojí chlap! Tvář s plnovousem, na kterou už světlo z chodby nestačí, bílý oděv volně obeplouvá jeho tělo, v ruce držíc kalich, jakoby nabízel víno při poslední večeři. Luboš s klidem zamířil ke stromečku, hledat dárky, které jak čekal, mu tento neznámý donesl. "Kdo? Co? Jak?" Vykoktal jsem ze sevřeného hrdla. V tu chvíli se obývacím pokojem rozezněl burácivý smích. A mě to začalo docházet. "Radku?" Řekl jsem ještě nejistě. "No jo brácho, co tak koukáš, měl by ses vidět, koho jsi tu čekal? Ježíška?" Smál se dál můj bratr, který udělal pár kroků, aby se nechal zcela odhalit přítmým světlem. "Tys mě vyděsil," oddych jsem si. "Kde se tu bereš?"
Aroma mátového čaje se rozlinulo po kuchyni, která byla ještě cítit sladkou vůní vánočního cukroví. Proti sobě sedí dva muži, tak hodně si podobní a přesto tak rozdílní. Na klíně jednoho z nich klidně sedí chlapeček, kterého přemáhá únava. "Byl jsem v Plzni, hraje se futsalový přebor a mi se tam tento rok také přihlásili," říká můj bratr, který se před sedmi lety odstěhoval do Chomutova, kde se oženil. Doma, v Klenčí se od té doby objevoval jednou, možná dvakrát do roka. "Valča s Matýskem přijedou zítra na Vánoce, ale já se nechtěl vracet do Chomutova, když už jsem byl v Plzni. A tady mám klíče akorát od vašeho bytu, tak jsem si řekl, že tě překvapím," dodal s úsměvem sobě vlastním. "No, no jo, ale co ty vousy a ten kalich?" Tázal jsem se nechápajíc novou image svého o dva roky mladšího bratra. "Víš," začal vysvětlovat, "ten turnaj se hraje už osm týdnů a mi si s kluky řekli, že se prostě nebudeme holit. A když to vydržíme, tak se dostaneme do finále a letos vyhrajeme! A to se dostávám k tomu tvému kalichu. Kalich? Copak ty nepoznáš pohár? Neholení vyšlo. Vyhráli jsme 2:1." Vysvětlil celou situaci s náležitou hrdostí v hlase. Seděli jsme ještě dlouhé minuty. Vyprávěli a smáli se. Až se čas nachýlil a mi se zvedali ke spaní. Malá očka mého synka se pootevřela. "Vidíš Lubo, ne Ježíšek, strejda přijel na Vánoce," zašeptal jsem mu do ucha. "Já věděl, že je v obýváku Radek," povídá. "Ježíška
jsem ale viděl koukat do okna," řekl a usnul.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama