Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Červen 2015

Jak jde život dál

22. června 2015 v 11:00 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Už je to několik měsíců, co jsem naposledy přispěl nějakým textem na svůj blog. Za tu dobu se událo spousta změn. Některé mě srážely na kolena a stálo to mnoho úsilí se přemoci a zase stát vzpřímeně, jiné mě naopak dávaly opojný pocit, že mohu létat. Tak jako tak všechny změny nás učí a posouvají dál. Ať už jsou negativní, či pozitivní, utvářejí náš charakter a stanový nám nové mety a cíle.
Po devatenácti letech jsme se po zralé úvaze se ženou rozešli a nyní zkoušíme, zda obstojíme v této nelehké soutěži zvané Život každý sám. Zdá se, že to oba zvládáme, a i když se jednalo o zlomový okamžik našich životů, není to konec. Štěstí na nás ještě čeká, i když nyní již na každého zvlášť. Sami však nikdy nebudeme, vzhledem k tomu, že mám dvě skvělé děti, kterým oba obětujeme vše, co je třeba.
Zjistil jsem, že i když mě mnohdy připadá, že jsem na úplném dně, není to vždy pravda. V současné době pokračuje léčba mých ledvin. Jediný způsob jak se dál udržet na nohou bylo dojíždět 3x týdně na dialýzu. Po tomto zjištění jsem byl poněkud nervózní a zmatený, co že to bude všechno obnášet. Nebudeme si lhát, nic příjemného to nebylo a není, ale jak řekl Jan Sladký Kozina: "Člověk si zvykne na všechno, i na šibenici." V současné době do FN Plzeň docházím osmý měsíc a poznal jsem spoustu skvělých, obětavých lidí, kteří vykonávají svoji práci s citem a na profesionální úrovni a zároveň i další pacienty s mnohdy mnohem horšími potížemi, než jaké potkaly mě. Jejich osudy mě přesvědčují o tom, že člověk se nemá nikdy vzdávat a neustále si i v černé budoucnosti hledat světlý bod, za kterým zamířit a držet se ho. I já ten světlý bod našel v podobě transplantace. Tak nyní čekám a věřím!
Carpe diem. Toto latinské rčení použité římským básníkem Horatiem říká ve dvou slůvkách vše. Užívej dne, prostě žij každý den, jakoby byl ten poslední. O to se snažím a díky tomu ulehám večer ke spánku s úsměvem na rtech a další sbírkou vzpomínek na prožité okamžiky. Plno vzpomínek mi tvoří i další moje osudová záležitost. Ano, po dvaceti letech co jsem opustil školní lavici, jsem do ní opět usedl. V současné době mám za sebou první ročník a po zasloužených prázdninách se vrhnu do pokračování. A co z toho všeho vyplívá? Nevzdávejme se, i když nám připadá, že jsme dopadli na úplné dno, hledejme v tom pozitivum. Alespoň se máme od čeho odrazit k rychlejší cestě vzhůru!