Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Listopad 2010

Jak jsem tomu propadl

3. listopadu 2010 v 15:40 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Hodiny času, vše nové, neokoukané, neustále se rozvíjející, přínášejicí každou chvilku nové funkce, možnosti a nabídky. Kontakt nejen s přáteli z naší krásné obce, ale poznávání nových lidí, rodin, příběhů, životů z celé republiky, Evropy, světa, moci se někde pochlubit se svými úspěchy, postěžovat si se svými bolestmi, ukázat jak se bavíme, co prožíváme, jak žijeme. Ano. Je to fenomen, který boří hranice, který sbližuje lidi, který o nás ale také říká vše. Člověk se totiž nějak nezdráhá jakoby neosobně se svěřit monitoru svého počítače. Někým oslavovaný a někým odsuzovaný facebook.
facebook

Musím se přiznat že i já patřím mezi ty, kteří této sociální síti propadli. Na jednu stranu je to fajn, de fakto 24 hodin denně nemusí být člověk sám. Na druhou stranu ve mě budí zděšení když si odpoledne sednu k notebooku a když zvednu hlavu abych se protáhl vidím na hodinách ukrutné čtyři hodiny ráno. Jakoby ten čas nějak rychleji utíkal. Člověk zapomíná i na to další, co měl rád, procházky krásnou krajinou Chodska jsou odsunuty, sednou si s dětma ke stolu se stolní hrou je časově nemyslitelné, pustit si pěkný film se ženou? Kdy? Vždyť musím na facebooku nakrmit virtuální rybičky a sklidit svoji virtuální farmu.

Dost, všeho s mírou. I když vím, že se denně přihlásím, uvědomuji si, že je něco špatně. Uvědomuji si o co přicházím, na blog kašlu, protože to prostě nestíhám, kolikrát ani nevim jaké vlastně bylo včera počasí, mé zájmy se smrskly do toho jediného, napsat status na facebooku, třeba: "já se nudím" a čekat na komentáře svých přátel. Ale už ne, už vidím své já jak se mnou třese a křičí "Pro Boha, nenuď se, seber se a něco udělej, vstaň, život je moc krátký na to, aby jednou Tvé vzpomínky byly jen o tom, jak se přihlašuješ do svého nového virtuálního života na facebooku!!!!"
Závěrem. Je to něco, co jsme si jako děti neuměly vůbec představit, má to své nesporné klady, ale samozřejmě i zápory. Není však jen černá a bílá, život je pestrý plný barev a chce to najít tradiční zlatou střední cestu.

Jak to vše dopadlo

3. listopadu 2010 v 1:15 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Tak jsem zase tady. I když nejspíš nenapíši nic světaborného, rád Vám ukáži jak dopadla stavba naší chatky, o níž jsem zde již psal. Díky skvělé partě kamarádů a rodině se naše zahrada den ode dne zvelebovala a již nesloužila jen pro práci, ale konečně i pro zábavu. Díky tomu máme za sebou před letošní zimou desítky akcí, grilování, opékání a už teď se těšíme na jaro.

Další práce nás nesporně čeká, ale už teď je skvělé, že je kam "utéct" z bytovky. Člověk se má přeci vždy před spaním těšit na něco nového, co ho po probuzení čeká.