Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Jak jsem si sáhl na dno

5. února 2010 v 21:35 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Tento článe píši z poněkud netradičního místa. Z nemocničního lůžka. Jo, jo....tak dlouho se chodí se džbánem, až.....vždyť to znáte. Kdo by řekl že právě zranění holeně může fungovat jako brána do mého těla pro nějakého toho prevíta, co čeká právě na takového pitomce jakým jsem já, který nad zraněním mávne rukou místo aby si ho nechal odborně ošetřit. A právě člověk, jakým jsem já, který se drží motta "Bůh nám dal určitý počet kroků, tak proč si je vychodit všechny najednou", je se svoji oslabenou imunitou, zvláště v zimních měsících, chudých na přísun vitamínů, lákavý právě pro tyto zákeřné squatery z řady bakterií, kteří jen berou, neplatí nájem a dostat je z bytu ja fakt složitý úkol.
Tak se stalo, že jsem si v neděli, po příjemně stráveném rodinném večeru lehl, sladce usnul a ve 4 hodiny ráno to vypuklo. Bez předešlého varování, prostě naráz. Zimnice, až do rána. A to byl teprve začátek. Ráno podávám ženě telefon s namačkaným číslem do práce, volá: "Luboš nepřijde on....nemůže vstát, je mu zle". OK, z toho se vyležím, dva, tři dny a bude dobře říkal jsem si. Nedbal na rady mé zodpovědné ženy. Mimochodem zdravotní sestřičky. Den? Peklo. NE!!! Peklo by byla dovolená. To co jsem cítil jsem nikdy předtím nezažil. Skutečně je divné, když mozek poroučí, ale tělo rezignuje a jen leží. 40 oC rozpalovalo mé tělo téměř do ruda, tupé impulsy bolesti v mé noze v pravidelných intervalech zkoušely, jestli jsem náhodou neusnul. Malátnost, svět se kolem mě točí, nebo já ve světě? Dezorientovanost. Neschopnost pohybu.
Konečný verdikt. Z toho se sám s věrným růžovým kamarádem Brufenem nedostanu. I když silák s tváří lentilky bojoval do roztrhání těla, na tohle byl krátký. Manželka zavolala doktora. Po ordinačních hodinách nás doma navštívil pan doktor Koptík. Vyšetřil mě a nevím proč, poslal do postele. Ani jsem nenamítal, prostě řekl, tak jsem šel. Ještě že neřekl vyskoč z okna. Zbytek jednání byl v režii Milušky. Ať si řekli co si řekli, za chvili jsem se vezl fárem s modrým majáčkem.
Přivítali mi na ambulanci domažlické nemocnice, kam jsem se dostal za pomoci zodpovědných ošetřovatelů, kteří mě přivezli sanitkou. Smršť vyšetření EKG, teplota, krev, moč....ani už nevím. Naivně jsem si myslel že třeba po kapačce mě pošlou domů. "Proboha, to je na JIP, vždyť máte tlak 70/40". Pochopil jsem, že lékařka mluví vážně. Další mé psaní jsou jen letmé dojmy, záblesky a vyprávění přítomných. Spousta vpichů, kapačky s roztokem pro mne neznámým, sem tam prokládaným dalším živatobudičem. Pípání monitoru někde nade mnou, otevřu oči, Miluška s moji matkou a kamarádem, který je přivezl. Pocit bezpečí. Zadržované slzy. Okamžitě posílám maninu s kamarádem pryč. Né z nezdvořilosti, ale v očích blízkých nechci být to, co leží zoufale do půl těla na luxusní polohovací posteli místní JIP. Zůstala jen Miluška, asi sobecky jsem ji chtěl mít u sebe. Myslím že by stejně nešla a navíc, sám jsem se bál zůstat. Bál jsem se, protože tohle to bylo něco nového, pocity, bolesti, představy, snění, chvilkama jsem byl na nemocničním pokoji, chvilkama ani nevim kde. Střídavě jsem nabíral vědomí a když jsem otevřel oči zmatený kde to vlastně jsem, byl jsem rád, že tam nejsem sám. To jsem ještě nikdy necítil.
Tak co to se mnou vlastně je? Růže (Erysipelas) je akutní infekční onemocnění kůže provázené horečkou, zimnicí, třesavkou, zvracením. Nejčastějšími původci jsou bakterie ze skupiny streptokoků a stafylokoků. Ke vstupu bakterie do těla dochází většinou při drobném poranění kůže. Je třeba co nejdříve zahájit celkovou léčbu antibiotiky (obvykle penicilinové řady). Nejvhodnější je alespoň počáteční injekční léčba, která umožní rychlejší zvládnutí infekce. A tohle je fáze, kde se právě nacházím. Co bude dál? Nevím. Teď už je mi kromě bolesti nohy fajn, jsem na běžném oddělení, odedneška přístup k netu. Zbývá jen stesk po domově a trošku obava, že asi přijdu o práci, vzhledem k tomu, že jsem ve tříměsíční zkušební bobě.
Jedno vím jistě, už nikdy nenechám jakékoliv sebemenší zranění bez náležitého ošetření.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | Web | 6. února 2010 v 11:43 | Reagovat

Teda Luboši, to byl horor. Jsem ráda, že z nejhoršího jsi venku. Moc bych Ti přála nejen brzké uzdravení, ale i to abys nepřišel o práci. Dneska to není žádná sranda. Drž se.

2 Janah Janah | Web | 6. února 2010 v 23:29 | Reagovat

Doufám, že už budeš v pořádku. Tělo nám občas vlepí pohlavek, když ho zanedbáváme,ale je dobré, že ses poučil, i když tak tvrdě.Držím palce s uzdravením i s tou prací.

3 Janah Janah | Web | 6. února 2010 v 23:31 | Reagovat

Ještě jsem byla v CZ, když šel šot v TV o tom "tvém" pejskovi. Bylo to tam od vás, ne?

4 nunas nunas | 10. února 2010 v 0:28 | Reagovat

Luboši,přeju brzké uzdravení a doufám ,že o páci nepřídeš.

5 Iva Iva | Web | 12. února 2010 v 20:34 | Reagovat

Doufám, že už ti bude dobře. Že sis ale "užil" , Tak hlavně, ať jsi zdráv a nepřijdeš o práci.

6 Romi Romi | Web | 19. února 2010 v 8:34 | Reagovat

Ahoj Luboši, doufám, že v tomto okamžiku je ti lépe! Tak, že držím pěsti pro tvé brzké uzdravení tak pro pracovní poměr!!

7 ENILI ENILI | Web | 15. března 2010 v 22:02 | Reagovat

Zdravím Tě Luboši.Po delší době jsem k Tobě nakoukla,jak se Ti daří a zrovna jsem narazila na tento článek.Musím pochválit,jak hezky píšeš.Fakt to umíš.Jsem taky marod(záda),tak je víc času pokoukat po stránkách.Ty už jsi jistě úplně fit a tak Ti přeji ať se Ti moc daří.Tvoje stránky jsou opravdu dobré.Ahoj a měj se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama