Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Jak jsme zdobili ucho

9. listopadu 2009 v 21:16 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Paráda bolí...Když přišla dcera s tím, že by chtěla mít ve svém uchu další náušnici, nebyl jsem proti. Doba, kdy propichování uší , a nejen jich bylo odsuzováno je už dávno ten tam, tak proč ji nepovolit tento malý rozmar.
Kde však by si měla svůj sen splnit? Navštívit salón k tomu určený? Také možnost. Ale proč cestovat, když i v domácím prostředí se tyto věci dají praktikovat. Názor odborníků by byl jistě negativní. To však nemění nic na tom, k čemu se odhodlala ona a v neposlední řadě i já. Náušnici máme, jehlu na injekční stříkačku také a ucho dcerky se již může těšit na novou ozdobičku.
Kuchyně se na pár okamžiků proměnila téměř na operační sál. Chirurgické rukavice, náušnice ponořená v dezinfekci, jehla na stříkačku a mohli jsme se pustit do práce. Plán byl jasný. Ušní lalůček zchladit, propíchnout ze zadu do předu, do jehly navléci náušnici, provléci zpátky, zašroubovat a hotovo.
Né vše jde podle plánu. Dva kousky ledu na lalůčku vytvořily téměř omrzliny, to jsme chtěli. Ručník přes rameno přehozený pro případ, že by se nejdražší z tekutin vydrala na povrch, s tím jsme počítali. Tečka tužkou na oči na místě, kde se v brzké době bude blýskat šperk, to pro jistotu. Natažené uchu, ostrá jehla, zkrývané obavy mísící se s pocitem radosti že bude něco nového, těžká vteřina, když jehla v tátových rukou díky razantnímu tlaku proniká uchem. Jo, povedlo se.....bolest minimální, jehla je skrz na skrz. To šlo dobře. Pauza.
Po chvilce odpočinku přichází na řadu druhá část. Jehlu nahradí náušnice. Konec šperku s imitací drahého kamínku zasunut do jehly, a pomalu zpátky. Ano, jde to, hurá, to není tak hrozné.....sakra!!! Jehla je venku, ale náušnice vevnitř jen na půl. Vyvlékla se z jehly uvnitř lalůčku. Co naplat, zpátky cesta nevede. Na první pohled jednoduchá věc se jednoduchou pouze zdála. Hrot náušnice bloudil v uchu a né a né nalézt cestu ven druhou stranou. Jakoby právě propíchlá dírka okamžitě zarostla. I když byl hrot cítit těsně pod kůží a od průniku skrz ho dělil snad půlmilimetr, cesta se jakoby uzavřela. Po dlouhé minutě "rejdění" kovovou tyčkou v měkkém ušním lalůčku, po minutě, kdy se mi čelo orosilo studeným potem, vše vyřešila dcera větou: "Tak už to proraž ať to mám za sebou." Dobrá, zabral jsem, a......povedlo se. Jo, je tam. Ucho v barvě zralého rajčete, ale s ozdůbkou, která ji zařadí mezi spolužačky s podobným zážitkem. Teď už jen poctivě doléčit a i vzpomínky na to, jak táta propichoval ucho budou do budoucna jen úsměvné.
Dcera to zvládla. A já? Během "akce" jsem na sobě nic znát nedal, ale studený pot byl jen začátek, následovala nevolnost. Asi proto, že i když jsem chtěl pomoci své dorůstající dceři ke splnění přání, představa, že působím bolest někomu, na kom mi skutečně nesmírně záleží ,je pro mě nesnesitelná.
A až přijdou další nápady zdobení těla? Je to chytrá a zodpovědná holka, nebudu jí bránit v seberealizaci, ale už se na tom nechci podílet. Příště jen do rukou odborníka. I když ještě pár dobrovolníků a pár uší a mohl bych být odborníkem i já, nemyslíte?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nunas Nunas | 14. listopadu 2009 v 21:33 | Reagovat

Také potřebuji propíchnou ucho :-))) asi se stavím :-)).

2 kru kru | 15. listopadu 2009 v 14:10 | Reagovat

[1]: Rád Tě uvítám v našem "salonu".

3 Jamajka Jamajka | Web | 16. listopadu 2009 v 7:59 | Reagovat

Popravdě řečeno při čtení se mi udělalo taky trošku špatně.O prázdninách jsem si nechávala nastřelit naušnice ve zlatnictví.To bylo celkem v klidu.Ale po pár týdnech jsem si chtěla naušnice vyměnit.Ucho mi nehorázně zrudlo a tak jsem se rozhodla ,že si radši zpátky nasadím ty nastřelovací naušnice.Jenže ony mají takový zvláštní tvar.A tak to nasazování moc nešlo.Myslela jsem ,že se bolestí zblázním.Nakonec se mi to povedlo ,jenže mi zase nešly zapnout až mě zachránila mamka ,které se to povedlo.

4 Jamajka Jamajka | Web | 16. listopadu 2009 v 8:08 | Reagovat

Při čtení článku se mi taky dělalo trošku špatně.O prázdninách jsem si nechávala nastřelovat dvě další naušnice.To bylo v klidu ani to nebolelo.Po pár týdnech jsem se rozhodla ,že si naušnice vyměním.Ucho mi však strašně zčervenalo a tak jsem se rozhodla ,že si vrátím do ucha ty nastřelovací.Jenže ony mají takový zvláštní tvar a vůbec nešly nasadit.Myslela jsem ,že se bolestí zblázním.A když se mi to koněčně podařilo zase mi nešly zapnout.Nakonec mě zachránila mamka.

5 kru kru | 16. listopadu 2009 v 10:29 | Reagovat

[3]: Úplně s Vámi cítím, u nás je naštěstí průběh v pořádku. Dcera ucho denně maže Framykoinem a náušnici už i vyměnila a vše OK.

6 Jamajka Jamajka | Web | 16. listopadu 2009 v 14:20 | Reagovat

Děkuji za pochvalu.To moc často neslyším.Lidem co se na můj blog podívají připadá blog moc depresivní.Opravdu mě potěšilo ,že si někdo mé články rád přečte.

7 Jarka Jarka | Web | 16. listopadu 2009 v 17:56 | Reagovat

Luboši, tak to bych nedokázala! Už jenom to čtení mi vůbec nedělalo dobře! Nedokázala bych do nikoho ani ze srandy píchnou špendlíkem, natož propíchnout ucho a pak protáhnout naušnici. Nevím kdo z vás je větší hrdina, jestli ty a nebo tvoje dcera!

8 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 18. listopadu 2009 v 21:36 | Reagovat

šmarjá, to mi připomíná kamarádku na střední, píchala si ucho zavíracím špendlíkem a pak ho měla tři dny rudý a modrý....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama