Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Jak jsem hledal smysl života

16. července 2009 v 22:44 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Posledních několik dní mě nutí k zamyšlení. Myšlenek je spousta, přenést je však do písemné podoby není tak jednoduché. Zejména díky mému stylu psaní, takzvané "ukazováčkové technice". Dobrá, dám si načas a pokusím se vyjádřit své pocity.
Minulý týden tento svět navždy opustil výjimečný člověk. Právě v těchto chvílích si uvědomuji, že slova typu to je život, život jde dál, či že nám osud dal do vínku určitý počet dní, nejsou útěchou. Jedno je jisté. Něco skončilo a už to nikdy nebude takové jako dříve. Člověk vnímá víc než kdy jindy věci kolem sebe. Vidí dorostlou trávu, kterou je třeba posekat a uvědomuje si, že je to ta tráva po které milovaný zesnulý chodil a jejíž vůni v teplém letním dnu při sekání neucítí, nebude se schovávat před deštěm bičujícím chatu, pergolu a vše, co s láskou a pílí budoval, neprojde se lesem, nenasbírá houby, které za jeho života byly ještě schované pod nánosem jehličí a nyní, když už se díky vláze a slunci derou na povrch není tu, aby se pochlubil s nalezenými plody lesů.
Přemýšlel jsem proč se od samého začátku života za něčím honíme. Učíme se, budujeme, pracujeme, smějeme se, brečíme, rozčilujeme, vztekáme, bavíme, tvoříme....Proč, když to vše v jednom okamžiku pomine. Omyl! Nepomine. Nevím a nechci se pouštět do debaty, co následuje po smrti. To netuším, ale co vím je, že díky dobře prožitému životu po nás zůstanou vzpomínky, vzpomínky na radostné dny, rodina, přátelé a věrní kamarádi nezapomenou. Svým chováním během našeho relativně krátkého bytí na tomto světě formujeme a vytváříme charakter a chování našich nejbližších. A tím dáváme smysl života i jim. Pomáháme jim prožít krásné dny a tím se výjimeční lidé stávají nezapomenutelní.
S jedním z takovýchto lidí jsme se dnes rozloučili. V tento smutný den, kdy veškeré vzpomínky patřily milovanému zesnulému přišlo i zklamání. Zklamání ze strany provozovatelů smuteční síně. Jakýkoliv člověk a zvláště takto skvělý muž na své poslední cestě si zaslouží odejít, a příbuzní se rozloučit, v důstojném prostředí. Za takové však nemohu považovat síň, o jejíchž oknech si netroufnu odhadnout, kdy byla naposledy umyta. Parapety s vrstvy nečistot, o pavučinách nemluvě. A provozovatel? Ten se nestydí po bezprostředním ukončení smutečního obřadu dožadovat se odměny za pronájem prostorů. Díky přátelům se takovýto "podnikatel" naštěstí nedostal do blízkosti truchlících příbuzných, podlomených smutkem a bolestí a komunikoval s nimi jen prostřednictvím těchto přátel.
Zejména tito lidé, kteří se téměř denně setkávají s žalem a bolestí jiných by mohli projevit více soucitu a uvědomit si, že mimo jiné i jejich taktnost a chování může učinit tyto chvíle, které čekají na každého z nás, přijatelnější a snesitelnější.
A tedy smysl života? Nejen brát, ale i dávat. Chovat se tak, abychom si v co nejvíce srdcích zajistili své místečko a tím se stali NESMRTELNÍ.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama