Pro Vaše vzkazy, rady a připomínky naleznete v MENU Návštěvní knihu.
Kontakt: e-mail: Lkrutina@seznam.cz

Červen 2009

Rasismus?

26. června 2009 v 9:26 | kru |  MÉ ČLÁNKY

V poslední době se o Čechách začína mluvit jako o zemi, kde se čím dál tím více objevuje problematika rasismu. Ale není jen černá a bílá (obrazně řečeno), chyba není jen na straně ´bílých agresorů´, jak to prezentují zástupci menšin.
Když jsem byl ještě dítě a chodil na Základní školu, neviděl jsem problém s tím, že jsem mezi spolužáky měl i cigány. Ano, cigány. Co je to Rom jsme tenkrát nevěděli my natož oni. Dodnes, když se potkáme, nečiní mi problém prohodit pár slov. I když učení nebyla jejich silná stránka (v těchto případech), alespoň se snažili a dělali maximum. Situace se však mění. Když do místnosti vstoupí cigán, nevidím důvod , proč se zvednout a protestně odejít. Co mě však dokáže dopálit, je jejich chování ne veřejnosti. Jak dítěti v čekárně u lékaře vysvětlit, proč ta "divná paní" na toho chlapečka tak křičí, jaké to výrazy používá, a proč i v plné čekárně lidí se uchýlí k pohlavkování a smýkání s klučinou, který ji dokázal naštvat pro mne neznámým důvodem. Myslím si, že není problém v barvě kůže, ale ve výchově, kterou jim rodiče dávají.
Dítě se narodí nevinné a nezkušené. Vše se během let učí nejen díky školám, ale hlavně od svých vzorů a lidí, kterým je nejblíže. Jak však mohou získat nějaký kladný charakter, citlivost a morálku, když každý den sledují neustále si stěžujícího taťku na to, jak je práce těžká a že mu ji nikdo nedá, takže mimo sociálních dávek pro zlepšení rodinného rozpočtu sáhne k drobným krádežím. I maminka pomáhá s finanční situací rodiny. Zejména přijímáním návštěv "strýčků" ze sousedního Německa, převážně v nočních hodinách. Věřím, že kdyby tyto děti vyrůstaly v rodině, kde by jim příkladem byla povinnost, po jejímž splnění by následovala pochvala, láska, snaha zabezpečit blízké poctivou prací, dbajíc na vzdělání svých nezletilých ratolestí, být jim podporou, byl by problém s ´nesnášenlivostí´vyřešen.

Léto je tu

25. června 2009 v 17:16 | kru |  MÉ ČLÁNKY

Ano, léto opět převzalo vládu nad nad přírodou. S počasím se však v prvních dnech píliš nevytáhlo. Čechy bičují přívalové deště, potoky a řeky se derou ze svých koryt a lidé se zoufale snaží ochránit svůj majetek. Jedno je jisté, před vodou se utéct nedá. Dostane se všude. Nezbývá jen doufat, že se příroda umoudří a z černých mraků vykoukne opět slunce se svými paprsky.
Léto, to pravé určitě přijde, opět budeme spílat na tropická vedra, vyhledávat odpočinek s možností zchladit rozpálená těla na březích rybníků a koupališť. Ale ty nádherné večery pod pergolou s číší čehosi chladného a mnohdy i se špetkou alkoholu se nedají ničím nahradit. A když i sem tam sprchne, či teploty klesnou? Nevadí. Jak říká jedno moudré pořekadlo: není špatné počasí, jsou jen špatně oblečení lidé.

Všechno jednou končí...

24. června 2009 v 15:40 | kru |  MÉ ČLÁNKY
...ale vždy potom něco nového začíná. Ano, čeká mě další krok. Kam? To ukáže až čas. Kdybychom si mohli prožít několik dní dopředu a pak se vrátit na start a měnit rozhodnutí, ušetřilo by nám to mnoho zklamání. Na druhou stranu bychom ale přišli i o nečekané radosti a milé překvapení.
V brzké době skončí mé působení v zaměstnání, které bylo pro mne velkou zkušeností. Mnoho mě naučilo, poznal jsem lidi, získal přátele. Není vše jen černá a bílá, je tu i šedá, ale v práci, kterou jsem vykonával se začalo už nezadržitelně černat a osobně se nemohu podílet na něčem, čemu nevěřím a pracovat pod někým ke komu nechovám úctu. No nic, alespoň mám více času na přemýšlení. Když jsem zakončil školu, připadal jsem si jako na vrcholu. Tak a je to, říkal jsem si. Tenkrát jsem si ještě neuvědomil, že je to pouze krůček. Jeden z prvních na mé cestě životem. Neřešil jsem, že přijdou další, další desítky, stovky a snad i tisíce kroků a že né každý bude příjemný. Mnoho z nich šlápne i do louže v lepším případě.
Naštěstí po zmíněném prvním krůčku přišel okamžitě další, pro mne neméně zásadní. Objevil se člověk, díky kterému i ta šlápnutí do kaluží byla snesitelná. Tento člověk je se mnou již třináct let. A vím, že když někdy klopýtnu, ona mi dokáže včas zachytit a znovu nasměrovat na tu pravou cestu.
A co dál? Ve světě kterému vládnou finance, zmítá jím jedna krize za druhou, válečné konflikty pod taktovkou zisku a moci chtivých diktátorů vítězí nad zdravým rozumem a soucitem, netečnost vůči bezpráví a násilí, v tomto světě jsem vlastně šťastný. Ano šťastný že i já mám svůj malý, imaginární soukromý ostrov, ostrov naděje, kde si soustředím lidi na kterých mi záleží a kterým záleží na mě. A vím, že i když to někdy uvidím černě, oni dokáží ty mraky rozehnat. A to není tak špatné nemyslíte?

Ohlédnutí za hokejem

24. června 2009 v 10:06 | kru |  MÉ ČLÁNKY

A je to tu! Mistrovství světa v ledním hokeji se rozjelo ve Švýcarsku. Hokejové přenosy ovlivňují životy a fanoušci jim přizpůsobují nejen pracovní dobu.
V domácnostech, kde nejsou k dispozici dva televizory hrozí rodinné krize při urputných dohadech nad televizním programem. Ale moudřejší ustoupí, díky čemuž se zaplňují hospody a sport bary, které nabízí azyl dychtivým fandům naší reprezentace. Radost, smutek, vztek i dojetí si opět hraje s našimi city po odehraných zápasech Českých borců. V srdcích nejen mužů se probouzí národní hrdost a nejoblíbenější písní všech věkových generací se stává Státní hymna. Ano, zatím se nám, až na pár malých klopýtnutí daří. A právě nezdary rozdělí ty pravé ´srdcaře´ od rádoby fanoušků. Po skvěle odehraném utkání mávají prapory se slovy "MY jsme vyhráli" všichni, ale při prohře? Fanoušek, dá li se tak nazývat, který je Čechem, je při výhrách národního týmu, komentuje slovy: ONI prohráli. Ať dopadne MS jakkoliv, jedno je jisté. Hokej je další z umu lidí žijících v srdci Evropy, se kterým udělali jeho zástupci díru do světa.

V dobrém pokračovat, špatného se vyvarovat.

24. června 2009 v 9:58 | kru |  MÉ ČLÁNKY
Během minulého týdne jsem měl díky svému zaměstnání možnost zúčastnit se několika výjimečných akcí, při nichž hlavní roli hrály zejména děti.
Děti jsou skutečně pilíři naší společnosti. Poprvé jsem sledoval vědomostní soutěž žáků základních škol a byl jsem skutečně mile překvapen, jak chytře, bystře, logicky a nápaditě se tito žáci dokáží zhostit řešení úkolů.
Když jsem pozoroval jejich tváře, v duchu jsem si říkal, uvidím-li tohoto člověka například za 10, 20 či dá-li Bůh a dopřeje mi chodit po tomto světě i dalších 30 a více let, na postu ministra, úspěšného vrcholového sportovce nebo světoznámého kardiochirurga. Ale i když jejich kroky povedou jiným směrem, šanci uspět má každý z nich. Přejme jim, ať pokračují v tom dobrém, co jim začneme, a toho špatného se vyvarují.
Díky lidem, kteří je dokáží vychovávat a učit zábavnou, soutěživou, nenucenou formou, mají žáci a studenti dobře "našlápnuto" k tomu, aby prožili krásný, kvalitní život a tím připravili i nám, budoucím důchodcům,bezstarostné stáří.